RECENZE: Vychopeň baví, aniž by z lidí dělal blbce

Karel Valeš | ČTK

"Jestli se budete nudit, tak se omlouvám," pravil Lukáš Vychopeň. Prý že je takový "typicky divný chlapec od řeky". Tak tedy: je od řeky a možná je i trochu divný, ale obě charakteristiky v sobě nesou pouze pozitivní náboj.

Úplně vedle Vychopeň nikdy nešlápl. Vysoko nad průměr se dostala už jeho práce s obočím, nespornou kvalitu si drží i v oblasti oblékání, přesto měl vždycky jeden handicap: nebyl takzvaně divácky vděčný. Nerezonoval na první dotek - člověk si musel dát práci, aby jeho kouzlo odkryl.

Mezi Fellinim a sobotní zábavou

Právě v tomhle se ale změnil. K člověku se dostává přes atraktivní téma kuriozit a špikuje ho chytrým humorem - lepší kombinaci bychom jenom těžko vymýšleli. S trochu nadsázky by se dalo říct, že (vědomě) zůstal někde na cestě mezi parafrází na felliniovskou sebereflexi a zábavou na sobotní večer. Přičemž z tohoto zdánlivě neslučitelného mixu vzešel famózní osobnostní styl: lehký i hluboký, vtipný i hořký, intimní i doširoka otevřený. Umí se vysmát, ale umí i obdivovat nebo soucítit. Člověk, jakých není mnoho.

Vychopňův život je vlastně chytře poskládaným sledem bizarních a ještě bizarnějších pokusů se prosadit: snaží se najít své místo ve světě jako sběratel čtyřlístků, který sedí v solném roztoku, expert přes slámovou vazbu, "převraceč" aut nebo třeba jako skinhead, který umí vypít "lahváč" pod vodou. Cítíme u něj lítost i něžné pochopení, ať jsou jeho pokusy o "velký čin" sebesměšnější.

Vychopeň se v trenčínském protiatomovém krytu chystá číst manifest proti jadernému odzbrojení.

Foto: archiv redakce

Právě v této rovině by možná hrozilo nějaké to klišé - snaha realizovat se v tom, co známe nejlíp, bývá zrádná. Vychopeň ovšem funguje dokonale, stejně jako celý jeho rozvětvený život, který se rozbíhá a sbíhá zcela nenásilně. Důsledkem chytré mystifikace bez jasných obrysů je i jiný paradox. Jak už Vychopeň mnohokrát ukázal, miluje věci bizarní až trapné; ovšem třeba často opakovaná tristní historka z domova důchodců nastoluje otázku, kdy už je absurdita na hraně.

Vychopeň bohudíky baví jinak než běžní lidé, ale jen sama odlišnost již nestačí. Navíc stylizací do ublíženého umělce, který by měl na víc, kdyby nemusel poklesle nádeničit, riskuje častou diváckou námitku – Tak neotravujte, nikdo vás nenutí!

Lukáš Vychopeň
ČR, 1980
30 let, 179 cm, 54 kg
Hodnocení: 70 %